Kdo jsem?

Vracím lidi do hry.

Svůj život miluji víc než své sny a učím lidi, aby i oni raději žili a byli než nebyli anebo spali.

"Jste tou nejvzácnější surovinou ve vaší továrně na štěstí jménem život." - Lenka Častulíková

„Když už člověk jednou je, tak má koukat, aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je, a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“ - Jan Werich

Kdo jsem?

Jsem žena, která se po celý život snažila hledat a nalézt 🙂

Ťukala, stále kladla nějaké otázky a prosila o odpovědi, až se jednoho dne stal zázrak, a jedny dveře se otevřely. Na cedulce těch dveří stálo toto: “VŠECHNO UŽ MÁŠ SAMA V SOBĚ”. Aha? 🙂 Bát se nebo strach překonat a začít si důvěrovat? Tak jsem to zkusila. Vstoupila jsem do těch dveří. A dodnes to tak mám, že než v životě cokoliv udělám, snažím se podívat se napřed sama do sebe, “zaposlouchám se”, a potom jednám 🙂

Jako malá jsem ale tak rozhodná a samostatná nebyla. Spíše si sebe pamatuju jako tichou a zakřiknutou, snažící se vyhovět okolí a nic moc po nikom nechtít. S druhými lidmi mám zafixovány spíše konflikty, případně nic, protože jsem z lidí měla docela strach, byla jsem plačtivá a styděla jsem se mluvit. A také jsem si připadala jakási nemastná neslaná a možná i maličko zakomplexovaná. Rodiče se rozvedli, když jsem přicházela do puberty, a my se několikrát stěhovali a měnili jsme tak prostředí, kamarády a školy.

Jak šel život, otrkávala jsem se. Vdala jsem se a porodila 2 děti. Samotné tyto události ženu dost změní. Z ustrašené holčičky se musí stát opora dětí a starostlivá manželka. Tak se také stalo i mně a pár let nebylo čas na nic jiného. Povinnosti se kupily, starosti o rodinu také, a do toho přišla smrt mé babičky. Měla už svůj věk, člověk s tím musel počítat. Mně ale nekompromisní demonstrace konečnosti života na vlastní babičce přinesla uvědomění, že máme jenom jeden život a ten bychom měli prožít co nejlépe a podle vlastních představ.

Začala jsem víc do hloubky přemýšlet o svém životě. Jaký má smysl, zda jsem spokojená s tím, co žiju, zda vůbec sama sebe a svá přání opravdu znám, zda jsou to jiní nebo já sama, kdo jediný má právo a možnost změnit věci tak, aby mi vyhovovaly a abych jednou na smrtelné posteli ničeho nemusela litovat.

Dotíral na mě příšerný strach ze smrti. Z toho, že jsem tu zbytečně a nestihnu udělat nic tak, aby můj život byl naplněný a šťastně prožitý. Fyzicky jsem na sobě začala pozorovat změny. Mé tělo mě přestalo poslouchat. Lékaři to bagatelizovali, nedokázali mi pomoct ani poradit. Obrátila jsem se tedy ve své zoufalosti sama do sebe.

Dodnes nevím, čím jsem si to zasloužila, ale zažila jsem duchovní "setkání" uvnitř sebe. Svítilo na mě shůry jakési bílé teplé všeobjímající světlo a já měla blažený pocit, že tak je to v pořádku, že tady jsem doma, a vůbec jsem se nebála... Zároveň jakoby se mi "otevřely oči", najednou ke mně přišly nové dimenze prožívání a také jakobych najednou "cítila" nebo "věděla/znala" odpověď na mé vroucné prosby, co se sebou, jak si pomoct. Tou odpovědí bylo něco jako toto: Poslouchej se a dělej to, co sama cítíš, že je správné.

Nevypadalo to, že bych měla na výběr. Bylo mi fyzicky zle a tak tohle byla jediná moje naděje. Před svými prosbami o pomoc jsem byla natolik zoufalá, že jsem slibovala, že udělám COKOLIV, ať to stojí, co to stojí. Pravděpodobně bylo tedy už nemožné vrátit se zpět, něco odvolat nebo hrát mrtvého brouka. Už jsem jednat MUSELA. Nechtěla jsem zradit nic a nikoho, sebe ani toho, kdo "odpověděl" na mé prosby...

Začala jsem o sobě zvolna sama rozhodovat. Zahodila jsem antikoncepci, která ve mně vyvolávala nepříjemné pocity konzumace chemie. Začala jsem si pro sebe nárokovat svůj volný čas. Pozorovala jsem, co se mi líbí, mám ráda, a dělá mi dobře. A přesně to jsem pak začala i dělat. Vysledovala jsem, že jsem lepší, než jsem si o sobě myslela. Překonávala jsem různé výzvy a strachy a dávala jsem si cíle, úkoly, plnila malá přání, své touhy a sny.

Čím víc jsem si uvědomovala, co všechno dokážu, tím větší jsem získávala sebedůvěru. Víc a víc jsem na sobě chtěla pracovat. Hledala jsem a nalézala v různých moudrých knihách, hltala jsem metodické příručky na sebezdokonalování, absolvovala jsem kurz osobního rozvoje a kurz základů podnikání (automatizovaného).

Učila jsem se selektovat lidi a zážitky podle toho, zda  pro mě měli hodnotu nebo ne. Naučila jsem se říkat NE. Naučila jsem se mít ráda druhé lidi a umění se jim přiblížit. Pochopila také to, že v každém člověku je ukrytý potenciál, který nutně nemusí být neprojeven a zakopán až do smrti. Naopak: může být se slávou přiveden na světlo. A co je nejlepší? Na to světlo si jej dokážeme přivést sami. Nejsme vůbec závislí na jiných osobách ani událostech, ani na prostředí, z jakého jsme vyšli. Vše máme už v sobě 🙂

A stačí maličkost: uvědomění, že změnit se dá cokoliv, třeba celý svět, ale začít musí člověk nejprve sám u sebe.

Sama jsem si prošla tím, že jsem ve svém životě tápala a necítila jsem, že bych prožívala život do hloubky a plnohodnotně. Také jsem se často něčím trápila a sebe sama za svoje pocity nicoty a neschopnosti pak obviňovala. Jednou ale přišel zlom. Uvědomila jsem si, že za svůj život jsem JÁ sama plně zodpovědná a rozhodla jsem se jej vzít do svých rukou.

Udělala jsem revizi svého života a snažila jsem se o to, abych žila pravdivě to, co chci žít já a ne někdo jiný. Vidina konce života a mého případného pláče nad rozlitým mlékem mě natolik burcovala, že jsem sama sobě přísahala, že se nezradím, a že opět zažehnu světlo svého života. Že dosáhnu toho pocitu, že žiju ráda a jsem šťastná a spokojená. A toto se také snažím předávat dál ostatním lidem. Ukazuji jim skrze svůj životní příběh, že i se zdánlivě “malým kašpárkem” se dá zahrát “velké divadlo” 🙂 Učím lidi poslouchat své srdce (vlastní intuici – naši “navigaci”), vrátit se do hry a hrát takovou roli, kterou hrát chtějí a pro kterou se narodili.

Poslední rok se věnuji podpoře a motivaci druhých lidí k tomu obrátit se do sebe, víc o sobě přemýšlet, najít v sobě svůj potenciál (svoje nejkrásnější klenoty) a s odvahou vykročit k tomu jejich projevením “změnit” sami sebe (své vnitřní nastavení) a svůj život přesně podle svých představ.

 

Funguji na Facebooku ve skupině Elán do života nebo na svém webu www.elandozivota.cz

ZDE ke stažení také můj 1. eBook ZDARMA “DESATERO JSEM SVÝM PÁNEM aneb Jak se duševně osvobodit a cítit se skvěle ve vlastním těle”

 

S láskou a úctou

Lenka Častulíková - Elán do života

Správně vidíme pouze srdcem. -A.de S. Exupéry

"Správně vidíme pouze srdcem." -A.de S. Exupéry

"Úspěch znamená: realizovat své sny."

"Úspěch znamená: realizovat své sny."

 

CHCI POSLAT SVŮJ STARÝ ŽIVOT K ŠÍPKU... DIPLOMATICKY 🙂